Workshop pro veřejné zadavatele se zaměřením na pilotní projekty

Česká agentura pro standardizaci (ČAS) společně s Ministerstvem průmyslu a obchodu (MPO) pořádají cyklus podzimních workshopů, který vyvrcholí prvním velkým summitem Koncepce BIM, plánovaným na 21.11.2019 v Pražských Letňanech s podtitulem „Digitální Česko“. Postupně tak začínají otevírat téma digitalizace a snahu o nastolení pravidel v českém stavebnictví v souvislosti s blížícím se milníkem roku 2022 a s tím i povinností pro veřejné zadavatele.



Workshop pro veřejné zadavatele se zaměřením na pilotní projekty (Praha 11.09.2019)
 
Dne 11.09.2019 se v Praze uskutečnil první podzimní workshop s cílem představit širší veřejnosti připravované metodické výstupy, postup stavu implementace koncepce BIM, rozsah budoucích povinností nebo i získání případné zpětné vazby. Viz program.

Kromě klasického seznamování se s BIM terminologií a ujišťování o nevyhnutelnosti digitalizace se silnou podporou vlády ČR, zaznělo i mnoho zajímavých témat. V prvé řadě bychom měli zmínit, že ČAS a potažmo i samo ministerstvo, si stanovili opravdu až heroický úkol, kterým je celková změna českého stavebnictví zakončená přechodem k digitalizaci a BIM standardům. Že je tato změna potřebná, o tom nikdo asi pochybovat nebude, jelikož nyní panuje v tomto oboru celkem bezvládí, subjekty si vytvářejí vlastní pravidla společně s právníky a není de facto stanoven žádný závazný ani doporučený předpis co a jak provádět a jaké náležitosti mají mít smluvní dokumenty (pokud pomineme třeba i zastaralá zákonná nařízení). A jak poznamenal pan Lukáš Klee (vedoucí skupiny PS02) - “Pokud nejprve nenastavíme správně standardy ve stavebnictví, tak se digitalizací může celá situace ještě paradoxně zhoršit.“

ČAS a MPO pod vedením svých pracovních skupin (PS01 až PS06) nyní pracují na vytvoření následujících standardů a doporučení: 

• Smluvní standard (smlouvy, BIM protokol, BEP šablona, DSS, CDE)
• Datový standard stavebnictví (architektura a metodika DSS, klasifikační systém, IFC)
• Veřejné zakázky (metodika zadávání a hodnocení nabídek)
• Oceňování (klasifikace, návaznost BIM, časové plánování, metodika ORF)
• Procesy, projektový management a Facility management (pasportizace, CRAB, ISMS)
• Pilotní projekty (ověření metodiky na pilotních projektech)
• Vzdělávání (jak odborné veřejnosti, tak zanesení do vzdělávacích programů škol)

Je sice pravdou, že stát vnímá tuto transformaci jako prioritní a je zmiňována i v programovém prohlášení vlády, ale řekněme si upřímně, zda se to dá stihnout a jestli to není přeci jen na tak krátkou dobu přehnaně mnoho práce. Byť krátká doba může být relativní, neboť tento proces je dle posledních informací plánován s výhledem na deset let (do plné digitalizace), což dává přeci jen naději na zdárné dokončení. Rok 2022 - který je naopak už docela blízko - tak má být pouze odmávnutím praporku na startovní čáře dlouhé cesty k digitální éře a to nejen státní správy.

Nadlimitní veřejná zakázka

Neustále slýcháme, že od roku 2022 bude v platnosti povinnost přechodu na BIM standardy u nadlimitních veřejných zakázek. Co tedy znamená nadlimitní?

• Pro hodnotu stavby uvažováno cca. 150 mil. Kč
• Pro projekční práce uvažováno cca. 6 mil. Kč

 

Co se děje..?

Ve spolupráci s ČKAIT byla připravena analýza legislativy z pohledu BIM (externí recenze září 2019) a probíhá další spolupráce při přípravě rekodifikace stavebního zákona a souvisejících předpisů.
V současné době se pracovní skupiny (MPO, MMR, ČAS a SPS) zabývají tvorbou normativů a doporučených standardů, přičemž podkladové materiály by měly být připraveny již nyní v říjnu 2019.
 
Stanovují se tři pilíře BIM pro splnění povinnosti:

• BIM protokol
• Společné datové prostředí (CDE)
• Informační model s použitím Datového standardu stavebnictví

 

Strategický plán a pilotní projekty

Již nyní prošla zamýšlená koncepce přípravou, byly vytvořeny pracovní skupiny (aktuálně 28 expertů) a osloveno mnoho externích recenzentů ( v současné době prý zapojeno již 210 recenzentů). Dále se vytipovávají pilotní projekty, některé již běží a další jsou připraveny, aby se na nich vyzkoušela správnost navrhované legislativy.


 
Kategorie pilotních projektů:

1. Realizované soukromými investory
2. Realizované institucemi a organizacemi financovanými z veřejných rozpočtů
3. Projekty ve kterých se veřejný zadavatel rozhodl nasadit konkrétní metodiku Agentury ČAS

 

Nové objekty x pasportizace starých objektů

V souvislosti se zaváděnou koncepcí se stále mluví o nových projektech a nových stavbách, kde se neustále dokola zmiňuje princip přirozeného postupného náběhu. Ale situace je poněkud obsáhlejší, neboť společně s novými stavbami bude docházet (a bude potřeba) i digitalizace a tzv. pasportizace již stávajících objektů. Tedy vlastníci budov budou nuceni s jakoukoli rekonstrukcí objektu, energetického auditu či potřeby širšího využití facility managementu, převést dokumentaci stavby do digitální podoby a BIM standardu dle platné legislativy (vytvoření tzv. „digitálního dvojčete“). Tyto povinnosti budou nejprve závazné pro vlastníky staveb v majetku státu, krajů, měst a obcí financovaných z veřejných rozpočtů. Je ale jasné, že dalším krokem pak bude stále větší snaha o docílení digitalizace většiny objektů.
 
Cíl pro vlastníka stavby:

1. Metodou BIM pro nově budované stavby
2. Metodou postupné pasportizace stávající stavby

(rekonstrukce objektu, nový energetický audit, nové podklady pro FM)

Společné datové prostředí (CDE)

Technickým srdcem celé metody BIM je (nebo se stane) společné datové prostředí (CDE – Common Data Environment), které v sobě zahrnuje všechny informace. Tedy nejen 3D model a jeho negeometrická data, ale i všechny další dokumenty, komunikaci mezi účastníky projektu a jejich procesy v jednotlivých fázích životního cyklu stavby.
 

• Prostředí pro komunikaci všech partnerů projektu
• Hlavní nástroj pro proces BIM
• Sdružuje výstupy jednotlivých systémů (např. rozpočty, harmonogramy,…)
• Není určen pro jednotlivé expertní agendy (nenahrazuje je, naopak je spojuje)
• Klíč pro splnění očekávání (snadná dostupnost pro všechny partnery)

 
O prvních zkušenostech s využitím CDE ve veřejném sektoru na platformě Autodesk BIM 360 Docs jsme nedávno psali v souvislosti s Letištěm Praha ZDE:

 

Uchování dat budoucím generacím ?

S datovým prostředím a uchováváním dat obecně pak vyvstává další otázka: „Jak zajistit uchování, přístup a kompatibilitu dat během času..?“ Pokud chceme opustit tištěnou formu dokumentace, je potřeba zajistit chráněné datové úložiště a softwarovou kompatibilitu minimálně během celého životního cyklu stavby. Pokud budeme uvažovat, že životnost dnešních staveb je cca 30 - 50 let (což není mnoho) tak zde máme i tak celkem závažný problém, minimálně s budoucí kompatibilitou. Takto „dlouhá“ doba je, co se týče softwarových standardů, velmi nepředvídatelná a pokrok v IT světě se v takovémto časovém úseku zkrátka nedá předvídat. V souvislosti s touto otázkou se nyní stal skoro až modlou formát IFC, ale to jen z důvodu toho, že nic lepšího v současnosti nemáme! Dle zástupců ČASu probíhají konzultace o uchovávání dat s Národním archivem, ale softwarová návaznost ještě nebyla vyřešena (pokud vůbec být vyřešena může) a vše okolo toho vzbuzuje momentálně spíše více otázek než odpovědí.
 

Datový standard ve stavebnictví (DSS)

DSS má specifikovat požadavky na data stavebních projektů, obsahuje návrh struktury prvků informačních modelů a jejich vlastností. Prvky musí mít určený zápis a geometrickou reprezentaci. V souvislosti s různými softwarovými platformami se pak počítá se strukturou formátu IFC.
V současné době se prý intenzivně pracuje na tomto výstupu tak, aby byl k dispozici pro veřejné zadavatele a k použití na pilotních projektech od začátku roku 2020. Základní rozsah DSS pro pozemní stavby (dokumentace pro výběr zhotovitele) bude k dispozici do konce roku 2019. Bude tak navazovat na již vydanou část DSS pro dopravní infrastrukturu, kterou připravila pracovní skupina vedená SFDI (Státní fond dopravní infrastruktury). ČAS se v tomto případě snaží čerpat i z podkladů Evropského normalizačního výboru (CEN), jejichž pravidla byla do českého právního řádu převzata nařízením vlády z roku 2002. Problém se standardizací a klasifikací je především v tom, že musíme vědět, kde se nachází potřebná data (struktura) a musíme vědět, co dále s těmi daty udělat (algoritmus). Dat je ale velké množství již nyní, jenže nejsou nijak unifikovaná a utříděná, natož aby měla svoje umístění. K tomu je potřeba vytvoření klasifikačního systému, tedy nadstavby pro správu těchto dat a v tomto případě ČAS upřednostňuje (nebo spíše tento krok podmiňuje) systémem CoClass.
 
Přičemž všechny metodiky jsou doporučující, kdežto datový standard je direktivní.
 
Článek o klasifikačním systému CoClass jako společném jazyku pro datový standard ZDE:

 

Facility management (FM)

A aby toho nebylo málo, tak se Česká agentura pro standardizaci (ČAS) pouští i do nastavení standardů na poli facility mamagementu s přesahem na budoucí pasportizace stávajících budov. Nyní byla představena vize o začlenění a kategorizování těchto pasportizací do tříd dle splnění požadavků na BIM standard a detailní obsažení použitelných informací v modelu. Z kategorií BRONZE, SILVER, GOLD, PLATINUM, může být trochu cítit možná inspirace kategorizací LEED (Leadership in Energy and Environmental Design) ve kterých jsou budovy hodnoceny podle toho, jak ovlivňují životní prostředí a zdraví uživatelů.  U facility managementu je pak důležité propojení se strojovým zpracování dat, tedy návaznost na CAFM (programový systém pro správu podpůrných činností založený na grafickém znázornění správy prostor a zařízení), k čemuž by měla opět sloužit data obsažená v modelu budovy, dle zmiňovaných kategorizací:

 

Závěrem

Proběhlý workshop sice neodpověděl na otázky ohledně budoucích stavebních standardů a mnoho témat a nástrojů je stále ještě pouhými vizemi a představami o krásné digitální budoucnosti, ale pokud jde o to, třeba jen nějakým způsobem začít o těchto otázkách mluvit, pak svůj účel splnil. Z pozice zadavatele veřejných zakázek jsem se dozvěděl, že budu požadovat BIM protokol, ale jak ho zadám a vyhodnotím stále ještě nevím. Z pozice zhotovitele vím, že se po mě bude chtít model s BIM standardy, ale co bude standardem prozatím také netuším. A z pozice správce budovy bych se měl teoreticky těšit, co vše se dozvím z parametrických modelů a jak mi to ulehčí náklady na provoz, ale vrásky mi dělají nové pasportizace budov i jejich kategorizace a jsem na tom stejně jako výše zmiňované profese a slýchám pouze uvažované vize bez hmatatelných výstupů.
 
Sama Česká agentura pro standardizaci (ČAS) se pak staví do pozice, a zdůrazňuje, že nechce a nebude zajišťovat jakoukoli poradenskou činnost při implementaci BIM procesů u zadavatelů. Pokud ji budeme vnímat jen jako instituci, která tvoří tyto standardy, pak se to zdá být i pochopitelné a tuto úlohu budou muset převzít konzultační firmy. Z celého postoje ČASu a subjektivního dojmu, se ale začíná zdát, že svými nynějšími výroky se již nyní snaží dopředu mírnit možnou hysterii ohledně chystaného přechodu k digitalizaci stavebnictví. Výroky typu „rok 2022 nic převratného neznamená“ nebo „tuto otázku budeme řešit ještě roky, ale důležité je začít“ či „zadavatelé budou mít jen povinnost postupně adekvátně použít metodu BIM“ naznačují, že si sama snaží zlehčovat stanovený milník roku 2022. Na druhou stranu se není čemu divit, jelikož ze všeho výše zmiňovaného se zdá být tento úkol, tedy celková změna českého stavebnictví se všemi jeho roky zaběhlými „pravidly“, jako opravdu velké sousto. Můžeme jen doufat, že toto obří sousto se všem zúčastněným podaří zdárně rozmělnit a nezhořkne nám na patře, či v tom nejhorším případě nezaskočí či nesklouzne kam nemá.
To vše ale ukáže až čas (potažmo i ČAS)...