Při své práci BIM konzultanta se často setkávám se obecným nepochopením toho, k čemu by měl sloužit výměnný formát IFC (slovo formát používám pro jednoduchost, i když IFC formátem ve svém pravém slova smyslu vlastně není) a jaké jsou možnosti jeho využití (o tom, co je IFC, jsme psali v předchozích článcích). To někdy vede k přehnaným očekáváním toho, co může tento formát nabídnout v rámci multiplatformní BIM spolupráce. V situaci, kdy jsou taková očekávání uplatněna na projektech, ve kterých je tento typ spolupráce nezbytný, to může mít na realizaci projektu až fatální dopad. Proto bych v tomto článku rád uvedl věci na pravou míru, a vysvětlil, co od IFC můžeme a co nemůžeme očekávat. O IFC se často mluví, avšak málokdo má s jeho použitím i praktickou zkušenost, proto si myslím, že osvěty v této oblasti není nikdy dost. Pojďme se tedy podívat na některé dezinformace, které o IFC kolují.
IFC umožňuje výměnu dat mezi autorskými BIM aplikacemi různých výrobců
Ano, ale...
Naprostá většina návrhových software podporuje export i import dat v IFC formátu a je tedy na této bázi možné spolupracovat. Je však třeba si uvědomit několik základních faktů. Obsahem IFC souboru jsou jednak grafická data a jednak popisné informace. Zaměřme se nejprve na grafickou stránku věci, respektive geometrii 3D modelu.
Při exportu BIM modelu do formátu IFC z jedné aplikace a následném importu do jiné se ve většině případů geometrie přenese bez problémů. Zde je ale poprvé potřeba zpozornit. Mluvíme o přenosu geometrie jako takové, ne však jejího parametrického chování. Nelze očekávat, že importem do cílové aplikace získáme plnohodnotný model, se kterým budeme moci nakládat úplně stejně, jako kdyby byl v oné aplikaci od základů vytvořen. Pro lepší pochopení uvedu konkrétní příklad. Stropní průvlak importovaný do aplikace Revit ze souboru IFC bude mít pravděpodobně správný tvar, bude zařazen do správné kategorie a budeme tedy vědět, že se jedná o průvlak. Pokusíme-li se však o jeho úpravu, narazíme na problém. Namísto toho, abychom mohli jednoduše přesunout počáteční nebo koncový bod průvlaku, nebo změnit rozměrové parametry jeho průřezu, jako je běžné u nativních objektů Revitu, zjistíme, že náš importovaný průvlak se chová jako jakási „komponenta vytvořená na místě“ a možnosti jeho úpravy nemáme prakticky žádné. Určitá míra editace bude možná jen v ojedinělých případech, obvykle v situaci, kdy je výsledná geometrie tvořena opravdu jednoduchým způsobem jako vytažený profil bez dalších úprav. Důvod takového chování IFC modelů je jednoduchý. Každá autorská aplikace používá své vlastní mechanismy tvorby 3D geometrie a její parametrizace. I uživatelský postup tvorby zmiňovaného průvlaku bude v každém programu více či méně odlišný. V takové situaci v podstatě ani není možné prostřednictvím nějakého univerzálního formátu takové parametrické chování přenést.
Z výše popsaného bychom si měli odnést následující. V projektech nemůžeme spoléhat na to, že při přenosu dat z jedné platformy do jiné přes IFC formát získáme všestranně použitelný model, se kterým budeme dále pomocí standardních nástrojů pracovat. I přesto nám však IFC může při práci pomoci, pokud tato fakta přijmeme a budeme IFC využívat způsobem, který umí mnohem lépe. Nejtypičtější takový případ bude připojení IFC modelu jako reference, pro účely prostorové koordinace.
Při exportu do IFC se ztrácí informace
S informacemi je to obecně složité. Připomeňme si nejprve, že IFC jako takové je v první řadě specifikací, která definuje datovou strukturu umožňující dopodrobna popsat stavbu, její prvky a některé vztahy mezi nimi. Autorské BIM aplikace, také pracují s datovými strukturami, avšak s jinými než IFC. V projekčních nástrojích jako je Revit se setkáváme s celou řadou atributů jednotlivých prvků modelu. Některé z těchto atributů jsou vestavěné přímo programu a u daných prvků se tak vyskytují vždy, jiné jsou doplněné uživatelem a mohou obsahovat prakticky libovolný typ informací. Pro takové atributy může existovat ekvivalent ve struktuře IFC, ale také nemusí. Důležité je však to, že pokud při exportu chceme informace v atributech přenést do IFC souboru, musíme je nějakým způsobem namapovat. Z vestavěných atributů jsou v případě Revitu automaticky do IFC mapovány jen některé. Pokud chceme přenést i další atributy, je nutné nastavit mapování ručně. U uživatelských atributů je pak mapování zcela na nás. Pokud tedy při převodech do IFC dochází ke ztrátovosti informací, obvykle nebývá na vině formát samotný, ale špatné nastavení mapování. Mapování bohužel vyžaduje dobrou znalost IFC struktury a dané problematiky, proto pokud je správný přenos informací nezbytný, doporučuji poradit se s odborníkem.
IFC je standardem a normou, je tedy vhodné jej vyžadovat při poptávce stavebního projektu
Není samozřejmě nic špatného, pokud jako investor stavebního díla ve smlouvě uvedete, že vyžadujete předání projektových dat právě ve formátu IFC. Je ale nutné počítat s výše popsanými limity, a uvědomit si některé další věci. Především to, že samotný požadavek na IFC nikterak neurčuje, jaká má být informační podrobnost BIM modelu, tedy jaká data má obsahovat. Pokud jsou pro vás informace důležité, je potřeba určit, jaké to mají být. K tomu mohou posloužit třeba takzvané Model View Definitions, o kterých jsme již také psali. Důležitý je vždy účel, ke kterému mají BIM data sloužit. Například pro facility management to může být datová struktura COBie.
A v neposlední řadě, pokud z jakéhokoli důvodu požadujete předání dat v IFC, doporučuji spolu s ním získat i nativní soubory. Mohou se velmi hodit třeba v případě budoucích rekonstrukcí.
Závěr
Často slýchám názor, že IFC nedokáže to, či ono, a proto je v podstatě k ničemu. Není to však tím, že by byl ze své podstaty špatný, ale spíše tím, že bývá obecně nepochopen účel jeho existence. Jistě, IFC samotné, i jeho podpora v nejrůznějších BIM softwarech v současné době není perfektní a je tu stále velký prostor pro vývoj a vylepšení. Pokud si však uvědomíme všechny limity spolupráce na bázi IFC a naučíme se jej správně využívat, může nám byt cenným pomocníkem. S postupným rozmachem BIM bude spolupráce mezi různými platformami stále více potřeba a je tedy dobře, že výměnný formát existuje a neustále se pracuje na jeho dalším vývoji. Můžeme doufat, že v souvislosti s rozvojem informačních technologií budou v budoucnu výše popsaná úskalí překonána a budeme tak moci spolupracovat ještě pohodlnějším způsobem - ať už s pomocí IFC, nebo úplně jiného formátu, který jej třeba jednou nahradí.